Pořizujeme si králíčka - výchova

Králíček je společenské zvíře. Když se mu člověk od malička věnuje, je velmi pravděpodobné, že si na něj snadno zvykne a bude vyhledávat jeho společnost. Bude sám přicházet pro  pohlazení, bude páníčka olizovat jako nejupřímnější projev lásky, bude za ním po bytě všude běhat. Protože nevydává žádné hlasité zvuky (jako např. pejsek nebo papoušek), je to tichý nenápadný kamarád. Aktivní je především v podvečer, večer a ráno a přes den pospává, na což musíme myslet při umisťování jeho ubikace do bytu a pokud možno si ji neinstalujeme do pokoje, kde spíme, protože nás v noci může ušák hlukem budit.

Králíček je docela inteligentní zvíře a je možné ho do určité míry vychovat. Je i možné naučit ho, aby přiběhl na zavolání (reagoval na své jméno, resp. na intonaci s jakou jeho jmeno vyslovujeme) nebo na zamlaskání. Obzvlášť, když ho potom odměníte nějakým mlsem. Když dělá něco, co nesmí, existuje způsob, jak mu to vysvětlit. Stačí několikrát rychle za sebou zatleskat a při tom zvýšeným hlasem říci „NE NE NE!“ nebo „FUJ!“. Králíček samozřejmě nerozumí konkrétním slovům (příkazům), ale pozná negativní tón v hlase. Pokud toto napomenutí zabere, je třeba ho pochválit „HODNÝ“ klidným tichým hlasem, jemně ho pohladit na hlavičce a třeba se i usmát.

Králíček je společenské zvíře. Když se mu člověk od malička nevěnuje a králíček tráví sám dlouhé dny v kleci (nebo puštěný na volno bez dozoru a výchovy) může se stát, že si na člověka nezvykne a bude se ho dokonce bát. Nebo že taky vyroste jako "dříví v lese". Když bude puštěný po bytě, aby se proběhl a bude se bát člověka, nebude možné chytit ho a umístit zpět do klece. Bude v to v podstatě takový čertík individualista. 
Králici jsou zvířata aktivní za soumraku, večer a nad ránem. Tehdy chtějí vybít nashromážděnou energii. Když bude králík zavřený v kleci, bude celou noc třeba hrabat nebo kousat mříže, lomcovat s klecí. Když bude volně v pokoji, kde spíte, bude Vám běhat po hlavě... Prostě se nevyspíte. Je ideální spát v jiné místnosti, než kde bydlí králíček.

Králíček je mimořádně čistotné zvíře, vhodné pro chov v bytě. Jestli se zanedbá výchova, nebo prostě narazíte na „prasátko“, je možné, že si bude čůrat a bobkovat po celé kleci nebo dokonce po celém bytě a naprosto bude ignorovat připravený záchod. Když ho nebude úplně ignorovat, bude ho třeba neustále vyhrabávat a dělat binec v okolí.

V případě, že je králíček čistotný, může se jeho chování změnit v pubertě (cca 6 měsíců). Hormony dělají divy. Samečci i samičky (!!!) mohou začít značkovat náhle byt v horším případě močí (v lepším případě zanechávají malé nenápadné kapičky po bytě nebo příp. na majiteli :o), v tom horším stříkají moč po zdech do netušených výšek). V lepším případě budou zanechávat značkovací bobky v divokých obrazcích různě po bytě.

V období puberty se u králíčka začnou projevovat (více či méně, až neznatelně, případně vůbec – je to individuální) sexuální choutky. Probíhá to různě. Někteří králíčci jen překypují něhou a tíhnou v tomto období k majiteli. Další pouze krouží rozrušeni kolečka a osmičky kolem nohou, nebo se po nohách či rukách vrhají a jako pejsci simulují kopulační pohyby. Občas může toto milostné drama doprovázet lehké vášnivé kousnutí nebo štípnutí zoubky. Vhodné je zkusit ušákovi nabídnout náhražku (pevný míč přiměřený jeho velikosti, plyšák, PET lahev...). Někteří králíci se však ošálit nedají a upřednostňují jakožto vyvoleného svého majitele. Pokud je tato touha neutuchající, je to pro nás poměrně otravné (roztoužené oždibování taky není zrovna nic bezbolestného) a pro králíka poměrně vysilující a stresující. Jediným vhodným řešením této situace je kastrace. Kastrace musí být samozřejmě provedena zkušeným veterinářem (viz odkaz Veteriny) v inhalační narkóze. Zhruba do měsíce po provedení zákroku králíkovi hladina hormonů klesne a králík se zklidní. Jednak přestané své okolí sexuálně obtěžovat, a jednak, pokud značkoval močí a bobky, by se mělo upravit i toto chování.
!!! Důrazně nedoporučujeme poslouchat babské rady, které radí nechat králíka připustit. Pokud si králík zkusí, jaké páření doopravdy je, můžou se jeho projevy výrazně zhoršit a toto chování si může tak zafixovat, že už se ho nemusí zbavit ani kastrací.
Další oblíbenou pověrou je fáma, že samičku připuštění ochrání před rakovinou dělohy. Bohužel toto není opět pravda a samička zůstává i nadále ohrožena stejně jako samičky, které mladé nikdy neměly. Jedinou prevencí rakoviny dělohy je kastrace. 

Králíčka jde s nadsázkou přirovnat k pejskovi. To také znamená, že potřebuje určitou pozornost. Člověk se mu musí denně věnovat, poskytnout mu výběh a být s ním v intenzivním kontaktu. Podle mého názoru je hodina denně v případě, že je králíček celý den sám doma, naprosto nedostatečná. Králíček se nesmí cítit osamělý, protože tím velice trpí. Zároveň je nutné, denně mu vyměnit vodu, seno a dát nažrat. Samozřejmostí je čištění záchodu apod. Nejnutnější péče zabere minimálně 15 min denně když nepočítáme čas, který králíčkovi věnujeme v podobě her, volného pouštění po bytě atd, které zabere minimálně další 4 hodiny denně. Pokud se králíkovi nemůžete mu věnovat dostatečně, je dobré mu hned nebo časem pořídit samičce vykastrovaného kamaráda a samečkovi (kterého musíme nechat vykastrovat) kamarádku. Ale pozor! Každý králík musí mít buď vlastní klec nebo opravdu velký výběh (např. jeden pokoj) Králíček je společenské zvířátko a s tímto vědomím si ho musíte pořizovat. Pokud chcete zvířátko, které je samotářské a není potřeba mu věnovat extra péči, pořiďte si křečka s velkou klecí. Ten si sám vystačí.
 

Králíček je docela inteligentní zvíře a je možné ho do určité míry vychovat. To znamená, že je možné naučit ho, aby přiběhl na zavolání (reagoval na své jméno) nebo na zamlaskání zvlášť, ale neznamená to, že vás bude poslouchat jako pes. V období puberty (cca 6 měsíců) se může povaha králíčka změnit k horšímu. Z hodného tvorečka se stane anarchista, který začne porušovat zavedené zvyky.
Většina králíčků má tendenci (dříve či později) prozkoumat v bytě, co se dá. Během průzkumů narazí na neodolatelně zajímavá lákadla, jakými jsou např. kabely, boty, nábytek, koberce, květiny... Králíček se však nespokojí s pouhým pohledem, ale chce si občas tyto předměty pořádně „osahat“ a to zoubkama. Něco lze odnaučit, něco nikdy. V případě, že králíčkovi denně umožníme výběh, což považujeme za naprosto nutné, musíme počítat s tím, že i přes nepřetržité sledování králíčka se může stát, že něco okouše a zničí... Kolik toho bude záleží na tom, jaký je ničitel od přírody, jak ho vychováte, ale také kolik mu toho necháte v cestě :o). V zásadě platí, že pokojové květiny musí být umístěny do takové výše, aby k nim králík nemohl. Velká část pokojových květin je jedovatá a králíci je bohužel velice rádi požírají. Taky velice rádi vyhrabávají hlínu z květináčů. Dále musíte odstranit všechny kabely, ke kterým by se králík mohl dostat. Musíte je vést buď po stěnách, schované v lištách nebo v tzv. "husích krcích". Pokud dráty necháte jenom tak, může se Vám jednoho krásného večera stát, že se budete dívat na napínavou detektivku na své krásné nové velice drahé plazmové televizi, pak se ozve cvak! a budete zírat tak akorát do potemnělé obrazovky, protože Váš králík právě objevil kouzlo překousnutého kabelu. Samozřejmě jsou volně přístupné kabely pro králíka nebezpečné, protože ho proud může zabít. Poslední dobrá rada zní: uklízet si pečlivě oblečení a přestěhovat knihy, dokumenty a časopisy z nižších sfér Vašeho bytu do těch vyšších, protože ušáci moc rádi papír konzumují a na oblečení pak zase vyrábějí zoubky vkusné dírkované ozdoby. Což by ani tak nevadilo při okousání balíku papiru do tiskárny a dírkovaném ručníku, ale nepoměrně míň příjemné je najít okousaný sešit do školy, památeční kuchařku po babičce a rifle za dva tisice:)

Jak si ušáka ochočit, jaké metody zvolit pro výchovu
Králík myslí ve vzorcích chování, tzn. naučí se reagovat na signály které se často se stejným výsledkem opakují. V této fázi by jistě nebylo na škodu připomenout známý Pavlovovův reflex. Pro další výchovu je totiž pochopení králičího myšlení klíčové.


Může přijít na zavolání
Nejlepší je začít s asociacemi už odmala. Zvykat králíčka na určitý systém podávání potravy nebo čištění záchůdku, ochočování a výchova pomocí motivace - jako pochvala pohlazení, milé slovo, nějaký mls. Pokud chceme králíčka naučit, aby registroval podávání potravy nebo mlsu, zamlaskejte předtím, nebo zašustěte pytlíčkem či zachrastěte krabičkou. Králíček si velice rychle osvojí tento zvuk, který pro něj bude znamenat "podává se dobrota". Během 2 měsíců může králíček přiběhnout na zamlaskání v 60 % případech, do půl roku až na 99%.

Některé asociace ovšem vzniknou samovolně tak, že králík sám odkouká nějaké pravidlo. Například při vrznutí dveří od ledničky, z které vyndáváte pro králíčka zeleninu, si brzo spojí právě s touto činností.
 

Pochvaly
Důležité při výchově jsou pochvaly. Jsou jedním z klíčových bodů. Když se králík zachová tak, jak chcete - např. vykoná svoji potřebu na správném místě, okamžitě (pokud možno ještě při jeho akci) ho důkladně pochvalte. Opět můžete posílit kladnou asociaci, že dělání bobečků na tomto místě vyvolává pochvalu a příjemný tón hlasu páníčka. Zvířata poznají když je chválíte. Můžete je pochvalou velice dobře motivovat ve výchově, lépe než metodou trestů.
 

Metoda zvykání na maximum vjemů
Na čím více věcí si králík v mládí zvykne, tím bude všestrannější a flexibilnější. Pokud mu budete stříhat drápky (viz postup) již odmala (dokud ho přeperete), tak ani v dospělosti to nebude nepřekonatelný problém ohrožující vaše zdraví. Stejně tak, pokud zažije v mládí králík koupání a fénování může to být dobré. Pokud se vám v dospělosti někde příšerně umaže - např. motorovým olejem až ho napadne schovat se pod auto - budete mít reálnou šanci, že ho bez větších obtíží umyjete a vysušíte. Upozorňuji že sušení králíka není žádná legrace, neboť je jako houba. Pokud se umaže od hlíny při hrabání, neznepokojujte se tím. Králík se myje podobně jako kočka a hlína není nebezpečná jako motorový olej.

Stejně tak je dobré, aby v dětství absolvoval jízdu autem v přepravce a aby přišel do kontaktu i s jinými lidmi než jste vy. Nebude pak bojácný, když k vám přijde návštěva. Podobně ho šetrné setkání s vysavačem, fénem apod. může naučit nebát se domácích spotřebičů. Pokud mládě zažije i možnost alespoň malého výběhu na trávě venku (např. na chatě v ohrádce, na dvorku), vyrovná se s další eventualitou života jako je zpěv ptáků, vítr, déšť popřípadě bouřka, čerstvě utržená tráva, rozběh. Pokud nemáte k dispozici ohraničený venkovní prostor, můžete králíka zkusit zvyknout na vodítko (postroj podobný jako u kočky nebo u fretky). Ovšem opět je důležité zvykat mladého králíka ještě v období dospívání. U dospělých ušáků může být se zvykáním na vodítko problém. Nepředstavujte si že králík s vodítkem půjde za vámi. Tady totiž platí většinou opačné pravidlo - vy musíte za králíkem.

Volný výběh v otevřené krajině nedoporučuji. Zaprvé už byste nemuseli svého králíka nikdy najít, za druhé ho zde mohou potkat různá nebezpečí (pes, dravec, kocour).

Je jen málo králíčků, které můžete bezpečně vzít ven na výlet a pustit je v neohraničeném výběhu a víte, že vám neutečou a když je budete potřebovat rychle chytit v případném nebezpečí, že neutečou před vámi. Než se do takové situace pustíte, je potřeba si být svým králíčkem zcela jistý.
 

Zvedání, nošení
Důležité je zvyknout králíka na zvedání, nošení a chování. Králíci neradi "létají". Potřebují vždy cítit oporu pro zadní nohy. Při jejich nošení tedy na to berte ohled. Názory na způsob zvedání se poněkud liší. Někdo doporučuje brát králíka za kůži na hřbetě a pak okamžitě podepřít zadeček (ne přímo zadní nohy, protože to vezme králíček jako odrazovou plochu - může vám i vyskočit z náruče), jinde je doporučováno zvedání jednou rukou pod břichem a lehce uchopit přední packy, druhou rukou pod zadečkem. Další možností je brát králíčka dlaněma za boky - v případě, že ne nevhodné mačkat bříško, například v době přezosti nebo nějakého zranění či nemoci. V tomto případě dávat pozor, aby se králíček příliš necukal a nevypadl z uchopení. Co nejdřív ho bezpečně sevřít do náruče je pravidlem při všech možnostech zvedání. Zvedání za uši není správné, může králíkovi ublížit a způsobit bolest.

 

Vyměšování
Králík je po této stránce celkem čistotný. Často si zvolí jeden kout svého obydlí a tam pak chodí dělat potřebu. Protože i králíci mívají do určité míry touhu po soukromí při konání potřeby, na 90% si zvolí ten nejtmavší kout své klece.
Chovatelé radí následující:
Pokud králík udělá bobečky jinde, hned ho přeneste na místo, kam chcete, aby bobečky dělal, a to včetně bobků. Ty tam umístěte. Pokud není úplně hloupý, měl by časem pochopit, co se od něj očekává.

Může se vám však stát, že si z neznámého důvodu vybere ještě nějaké místo na podlaze - např. na chodbě. Pokud ušáka nepřesvědčíte tou jednoduchou metodou, a vždy se tam vymočí (což je při převýchově závažnější než jen bobky), pak je lepší mu tam umístit něco jako kočičí záchod s pilinami či kočičí wc podestýlkou. Je velká pravděpodobnost, že nadšeně přejde na konání potřeby do takto připraveného prostoru, zvláště pokud mu tam dáte pro začátek několik jeho bobků.

Pokud by se vám podařilo králíka s nápadem na zřízení dalšího záchoda předejít, máte možnost umístit toaletu kam vám se hodí a ne kde si králík vybere (umístit do toalety pár bobečků aby králík věděl co tam má dělat když tam je posazen). Každopádně je dobré asociovat konání potřeby s určitým místem.
Králíci cítí svůj trus, i místo, kde se vyčurali, a to je opět svádí po čuchu k něčemu podobnému. Proto pokud nechcete aby se incident opakoval, dobře místo vyčistěte a neutralizujte pach (dobrý deodorant, odstraňovač pachů, octová voda, Vanish na koberec).


Zavřít nebo nechat běhat volně?
Po přinesení králíčátka je vhodné jej umístit do budoucího domečku a nějakou dobu ho tam nechat zavřeného odpočívat. Je to přeci hodně stresů a nových dojmů. Doporučuji, aby tam udělal i svoji první potřebu (čurání i bobky). Pak, když ho vypustíte, nechte ho běhat jen krátce (20 min) a pak jej opět vraťte, aby se šel vyprázdnit. Tak to opakujte. Tím ze začátku předejdete nepříjemnostem a ušák si bude nucen zaprvé udělat záchod v některém rohu své králíkárny. Tam se bude časem na toaletu vracet. Pokud plánujete mít králíka trvale puštěného, můžete mu rovnou zřídit i samostatný kočičí záchod někde v rohu (mí králíci vždy upřednostňovali pro konání potřeby tmavé a málo frekventované rohy a kouty). Po několika dnech zkuste intervaly prodlužovat a začněte s výchovou a tvorbou správných asociací.

Pokud mohu zobecnit své pozorování, je lepší, když může být váš králík více puštěný než zavřený. Volný pohyb po bytě nebo po pokoji mu umožní větší duševní rozvoj, rozvoj vnímání a inteligenci. Troufám si říci, že volně puštěného králíka toho naučíte daleko více, než toho, který je většinu času zavřený v králíkárně. To, že králíkovi ponecháte určitou míru svobody je výchozím bodem pro navázání kontaktu s ním, pro vzájemný respekt, domluvu a partnerství. To, že králík něco provede by nemělo být rozsudkem k jeho "doživotnímu" uvěznění.


Smysl pro teritorium
Je důležité, aby svoji králíkárnu nevnímal jako vězení, ale jako své teritorium, svůj domov kam se vrací pro jídlo. Ve svém teritoriu (králíkárně) byste mu měli dovolit, aby byl svým pánem. Příliš časté zásahy jako přerovnávání misek a urovnávání podestýlky ho může rozčilovat. (dokonce na vás i zavrčí nebo chňapne po ruce - zejména v případě emocionálního typu králíka). Cit pro vlastní teritorium je zvláště silný ze začátku. Později, až se mezi vámi vytvoří silnější pouto a důvěra, jistě vám králík dovolí více zásahů do jeho území. Pravděpodobně pak bude tolerantnější než na začátku.